Chtěli byste svého oblíbeného zpěváka slyšet na živo? Máte jedinečnou příležitost. Marek Ztracený totiž vystoupí na jubilejním 40. ročníku Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana, který se bude konat od 7. do 10. října 2008 v Ostrově.
Jeho show je naplánována hned na první den festivalu. V úterý 7. října se tak Marek Ztracený představí od 18.00 hodin v divadelním sále DK Ostrov na slavnostním galavečeru ke 40. výročí festivalu. Vystoupí společně se superstar Anetou Langerovou a s další vycházející hvězdou Tomášem Klusem. Neváhejte, Marek nekoncertuje každý den!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
1 komentář:
Marek Ztracený: Jsem fotbalista bavič
Třiadvacetiletý zpěvák s dobrým smyslem pro orientaci Marek Ztracený vletěl na českou hudební scénu ve velkém stylu. Jeho singl Ztrácíš je jednou z nejhranějších písní tohoto léta a pověstnou první vlaštovkou z debutové desky, která vyjde už v pondělí 13. října.
Talentovaný skladatel a pianista ze Železné Rudy vystudoval prestižní konzervatoř Jaroslava Ježka. O jeho kvalitách vypovídá i úspěch v soutěži na polském Mezinárodní hudebním festivalu, kde si mladý umělec vedle ceny za nejlepší píseň vysloužil i prvenství v kategorii Zpěv. S usměvavým sympaťákem jsme si popovídali nejen o jeho připravovaném debutu, ale došlo i na úžasné Coldplay, „ubrečené“ Queeny nebo šikovného rybáře Richarda Krajča.
Jak se dneska máš?
Fajn. (smích)
Na konci září ti vychází debutové album...
Nakonec to bude až 13. října, protože jsem onemocněl. Ale už je natočeno.
Mohl bys ho třemi slovy popsat?
Slova nebudu počítat, ale jsem nadšenej. Asi lidi hodně překvapí, protože je celé rockovější hodně energické – nemyslím rychlé, prostě tak, jak jsem si to představoval. Je trochu jiné než Ztrácíš.
Ale právě tím ses uvedl, nebojíš se, že si budou lidí říkat: Á, je tu další hezounek, co bude oblbovat holky…
Ani trošku. Navíc i Ztrácíš, vedle editu pro rádia, je v klipové verzi taky kytarová. Je to písnička, která byla dělaná do šuplíku. Neskládal jsem „hit“, pro mě je to asi nejsilnější věc, co jsem zatím složil, i proto byla zvolena jako singl.
Kolik bude písniček?
Mělo jich být dvanáct, ale nakonec jsme jich zařadili jedenáct. Asi v polovině písniček se objevuje slovo „ztracený“, „ztrácíš se“, „ztratit“ nebo tak, nebyl to záměr. Zjistili jsme to až na konci. Asi to byl můj osobní pocit, kluk z malýho města v Praze...
Asi to byl šok, přestěhovat se ze Železné Rudy do Prahy...
To jo, ale přišel jsem už v patnácti, takže jsem si zvykl. Samozřejmě začátky byly hrozný...
Zpátky k albu, máš na něm nějakého svého favorita? Vyloženou srdcovku?
Srdcovka byla Ztrácíš, dokud jsem ji neslyšel dva a půl miliónkrát... Ba ne, nemusím ji denně poslouchat… Ale pořád mě baví ji zpívat. A pak jsou favoritem Pohádky, to bude možná druhý singl. A pak poslední písnička, Chtíč, která je tak trošku depka.
Mám pocit, že se v písničkách všichni vypisujete z depresí...
To ne, ale přirozeně skládám a o tom, co prožívám. Když mám problémy s láskou, tak se z toho vypíšu a vyzpívám. Ozývají se mi třeba padesátiletý ženský, že moje texty vystihují i jejich situaci. A tak to má být. Možná se trochu zpovídám, ale pomáhá mi to v životě.
A není to spíš tak, že se ti pak ty věci, které tě trápí, vrací?
To ne… Jsou to pocity, které stejně za určitou chvíli přejdou, ale jsou pro mě v ten určitý okamžik moc důležité.
Už první singl je nejhranější skladbou, má úspěch... Jaké byly reakce? Třeba známých nebo kolegů z branže…
Reakcí bylo hodně. Naštěstí převládají ty pozitivní. Ale samozřejmě jsou i negativní, když někdo říká, že je to jen popík… Že přišel další kluk, kterej zpívá o lásce a firma doufá, že to vyjde. Ale to prostě není pravda.
Jak dlouho jste desku nahrávali?
Asi bych měl říct ten příběh celý… Před dvěma lety jsem si sám hledal sponzory. Někde se mi vysmáli, někde mi něco dali, nějaké peníze jsem si půjčil sám a nahrál jsem čtyři písničky.
Ty jsou na albu?
Kromě jedné jsou tam všechny, ale v jiné podobě.
Jak ses dostal k Sony?
Natočená dema jsem poslal Martinu Červinkovi a ten mi do dvou minut odepsal, že se mu to líbí – což je sranda, protože jen první písnička má čtyři minuty, takže si ji ani nestačil poslechnout celou… (smích) Sešli jsme se, zahrál jsem mu zbytek a pak mě seznámil s producentem Martinem Ledvinou. Šli jsme do studia nahrát singl Ztrácíš. No a takhle to dopadlo.
Jaké bylo natáčení desky?
Strávili jsme dva měsíce ve studiu, od rána do večera. Ale moc mě to bavilo.
Jednou jsem u té práce byla a přišlo mi to šílený, všechno musíš přezpívat desetkrát, dvacetkrát…
Je to strašný. Ale když to lidi kolem tebe zajímá a nemusíš přemlouvat kytaristu, aby s tebou šel do studia nahrávat, je to úžasný. Ve studiu si děláš, co potřebuješ a co tě napadá, je to prostě skvělej pocit.
Jak se ti spolupracovalo s Martinem Ledvinou?
Ze začátku to byl boj. On vždycky přišel: …tady by to chtělo jinak, nebo spíš tady to bude jinak… Takže probíhaly hádky a odcházení beze slova… Dva berani proti sobě. Ale pak spolupráce fungovala bezvadně. Poslední týden byl úplně nejlepší. Myslím, že příští album bude ještě lepší.
Ty takhle plánuješ další desku?
Už mám hotové písničky. Minulý týden jsem psal, prostě to na mě přišlo.
Pořád si přivyděláváš hraním po barech?
Ještě pořád, ale nebaví mě to… Po konzervatoři bylo super hrát někde na piáno, sice ožralým turistům třeba z Anglie, ale vystupovat aspoň takhle… Postupem času toho mám plný zuby a mám pocit, že už toho brzo nechám.
Ještě mi řekni, jaký cizinci jsou nejhorší.
Abych nezpůsobil nějaký mezinárodní skandál… (smích) Ale nejhorší jsou asi Španělé, nic proti národu, ale jako turisti jsou na zabití. Myslím, že mě brzo vyhodí až tam někoho…
Jaká kapela tě naživo dostala nejvíc? Tvůj koncertní vzor?
Vzorem je jednoznačně Freddie Mercury. Ten je prostě nejlepší, nepřekonatelný. Ale v pondělí jsem byl na Coldplay a byli úžasný, nejlepší, co jsem kdy viděl.
Půjdeš na Queen?
S Roghersem to sice není ono, ale podívám se tam určitě. Byli jsme už na minulém koncertě, s tátou – a když přišel Brian, oba jsme se rozbrečeli. Dva chlapi… Mazec. (smích)
Co nějací další hudební oblíbenci?
Někdo mi říkal, že je moje hudba podobná One Republic a Good Charlotte. Tak jsem si je poslechl a docela se mi to líbí, našel jsem se v tom. Líbí se mi i kapela Muse. Baví mě i rockový věci jako AC/DC…
Co naše hudba?
Neorientuju se moc na českou scénu, ale samozřejmě něco poslouchám. Třeba si myslím, že Richard Krajčo nemůže udělat nic špatného. Je to přesně o tom, když jdeš na ryby, podíváš se na druhý břeh a on má plnou síť. Chytá vážně dobře… (smích)
Řekni mi něco o spolupráci s Tomášem Klusem a Anetou Langerovou.
Hostovali jsme s Anetou v Tomášově písničce Navěky a myslím, že to funguje. V trojhlasech nám to skvěle zní, myslím, že k sobě dobře „sedneme“. Jinak je to dobrej singl, musím Tomáše pochválit. (smích)
Prý dobře lyžuješ a hraješ fotbal…
Lyžoval jsem hodně, to je pravda. Nějaké ty „pohárky“ byly. A fotbal mi sice vůbec nejde, jsem spíš fotbalista bavič… Asi je to zvláštní, ale ty věci, které mi nejdou, mě baví.
Tvůj sen je deset tisíc prodaných desek, vyprodaná Sazka aréna a tak.
To je samozřejmě taková říše snů, což moc dobře vím. Jsem úplně na začátku a stojím nohama pevně na zemi.
Ale jsou to dost vysoké cíle…
Může to být třeba za deset let… Ale říkám si, že je zbytečný si dávat malé cíle. Vyprodaná Sazka, teda teď už O2, musí být úžasný pocit. Teď jsem to viděl na těch Colplay... Jinak prodejem desky se nechám překvapit, hlavní je, aby se moje hudba líbila lidem.
Okomentovat